O operaci uvažuji ve vlnách
Eliška
"Tak tohle jsme ještě neviděli, jednovaječná dvojčata a každé přes 3 kg.” Rozená 36+4, vyvolávaná, přirozenou cestou.
To břicho po porodu bylo jak kráter, nemohla jsem chodit, bolely mě bedra a tlačilo mě u srdce. Ta díra, co tam byla... Pan doktor říkal, že si je jistý, že to bude časem chtít chirurgický zákrok, jelikož mi nahmatá všechny orgány a diastáza ani není měřitelná. Kojením, stahováním dělohy se začalo vše upravovat, po šestinedělí návštěva skvělé fyzioterapeutky a nasazení cviků. Od těch jednoduchých, po složitější.
Každodenní cvičení mě zachránilo. Pupeční kýla je také potvrzená, ale nebolestivá a zacvičitelná. O operaci uvažuji ve vlnách, většinou více v létě, když mám jít do plavek, ale vadí mi spíše ta kůže navíc a strie, jinak spíše neuvažuji.
Cvičit musím pořád a “udržovat” si tu menší diastázu. Jinak vždy dojde ke zhoršení. Nic bych ale nevyměnila, holky (dvojčata) jsou skvělý, a taky mají ještě starší ségru, tak je to prima holčičí banda:).
Foto: 1) po porodu 2) po šestinedělí 3) po 4 letech od porodu
Jaký je váš příběh?
Sdílení pomáhá, napište mi jej na e-mail coreyoga@seznam.cz a přiložte 3 fotografie
